Skočit na obsah Bechyně

Bechyně

Památky

Turistické informace

Zajímavosti

Penzion Golf
Cena od: 600 Kč os./noc
Penzion U Růže
Cena od: 300 Kč os./noc
Přidat hotel 
Víte že…

Víte, že vstupní branou do NP České Švýcarsko je malebná obec Hřensko? Můžete se odsud vydat na proslulou Pravčickou bránu, nebo si užít projížďku na loďkách mezi soutěskami řeky Kamenice.




Vokova Pokutní registra

Jak známo, Petr Vok z Rožmberka si uměl užívat života. Stačí vzpomenout na filmy Svatby Petra Voka a Petr Vok odchází s Martinem Růžkem či Milošem Kopeckým v hlavních rolích, které, pravda, historici příliš nemilují. Petr Vok je zde vylíčen jako lehkomyslný prostopášník, což ovšem není zcela pravdivý obraz tohoto osvíceného šlechtice. Často se totiž zapomíná na jeho podnikatelské, zejména stavební aktivity, a především na čin, jehož nikdo před ním ani po něm nebyl schopen: aby zachránil jižní Čechy, které r. 1611 ničila a rabovala armáda pasovského biskupa Leopolda, dal roztavit rožmberský poklad a žoldnéře vyplatil.

Jak zapsal rožmberský kronikář Václava Březan, byl Petr Vok „pán veselý, dobromyslný, ctitedlný, hodovný i dosti štědrý“. Třeboňský archiv dodnes ukrývá jednu skutečnou raritu, která vypovídá o Vokově životě v Bechyni, a sice tzv. Pokutní registra z let 1573 – 1576. Do nich byl nucen zapsat svoji „pokutu“, tedy pohár navíc, každý z Vokových hostů, který se nějak provinil proti hodovním pravidlům.

Originální zápisy Petrových hostů, poznamenané hlubokou filozofií ovlivněnou často již nejednou číší, by se daly tesat do kamene. Například Víta ze Rzavého si v zápise posteskl: „Nemám nic, starej frejíř“. Lékař Jan Mattioli se přiznává: „Venuše, ty jsi má smrt.“ Aleš Volbram konkretizoval „Venuši“ na svoji lásku: „Pán Bůh spomocník můj a Maruška potěšení mý“, stejně tak Aleš Dejm ze Stříteže, který zapsal: „Káče má nejlepší.“ Simeon Běšín z Běšin si posteskl nad nevěrou své ženy: „Má klisna klepouchá (kulhavá) a má žena poctivosti nemá“, což kontroval písecký rychtář slovy: „Casta est quam rogavit - Ctnostná jest ta, kterou nikdo nechtěl“. Další z veselé společnosti, Zdeněk Březský, vzpomněl při pití na vyšší mocnosti: „Čiň co čiň – pamatuj na Pána Boha“. Některým však pití přerostlo přes hlavu, jako například Jindřichu Kořenskému, který zapsal, že „Pí-pí-píti nemůže“ nebo Bohuslavu z Buzic, který se dokonce přiznává: „Vrh sem přes přívoru.“

Věru, veselo bývalo na Bechyni, když zde sídlil Petr Vok z Rožmberka. Postůjte na chvíli před bechyňským zámkem, zavřete oči a zkuste si představit, že se kolem vás míhají postavy švarných klíčnic, komornic, kuchařů, sekretářů, dvořanů a úředníků a uprostřed toho ruchu se na vás usmívá Petr Vok. Na zdraví, pane Petře!