Skočit na obsah Bechyně

Bechyně

Památky

Turistické informace

Zajímavosti

Penzion Golf
Cena od: 600 Kč os./noc
Penzion U Růže
Cena od: 300 Kč os./noc
Přidat hotel 
Víte že…

Víte, že národní park České Švýcarsko ukrývá Pravčickou bránu, největší skalní most v Evropě? Ze zdejších skalních vyhlídek je nádherný rozhled do kraje.




Potok kouzelníka Žita

Jihočechům, a zajisté nejen jim, není třeba název Židova strouha nijak více přibližovat. Důvěrně je znám i trampům, turistům, vodákům či zkrátka všem milovníkům přírody. Potok, lidově většinou nazývaný Židova strouha. Na první pohled by se mohlo zdát, že místo získalo jméno od jakéhosi blíže neurčeného Žida nebo nějaké skupiny Židů. O tom, že toto vysvětlení „Židovka“, měří pouhých dvacet a půl kilometru, pramení nedaleko Bzí, pod Bechyní vytváří romantický kaňon s rozeklanými skalami a jeskyně­mi a vlévá se do Lužnice. Právě jeho poslední úsek je nejkrásnější a má neopakovatelnou atmosféru. V roce 1988 byl vyhlášen přírodní památ­kou. Židova strouha však není zajímavá pouze z přírodovědného hledis­ka – poutavá je i historie vzniku jejího jména, o níž se vedou polemiky. ­ vrtalo hlavou již našim předkům, svědčí dochované pověsti.

Podle jedné verze dostal potok název podle Židů z nedalekého Týna nad Vltavou. Ti byli při morové epidemii obviněni ze zavlečení moru do města a podle pověsti museli narychlo opustit své domy a zachránit se před lynčováním právě v údolí potoka nedaleko Bechyně. Historické zá­znamy však tuto teorii vyvracejí. Vltavotýnští Židé byli skutečně v letech 1681–1682 z města vyhnáni, usídlili se však v blízkých vsích – Neznašo­vě a Kolodějích nad Lužnicí. Druhá verze se opírá o ještě starší historické skutečnosti, reálie jsou však podobné – v Židově strouze se prý ukryli bechyňští Židé, které z města vysídlilo nařízení krále Vratislava II. Podle pověsti, kterou zachycuje kronika jedné z obcí Bechyňska, prý bechyňští Židé odmítli respektovat králův rozkaz a nehodlali z Bechyně odejít. Král proti nim proto vyslal vojsko. Jeden z vojáků židovského původu ale své souvěrce včas varoval a ti se stihli před vojskem ukrýt v nepřehledném kaňonu pod městem. V případě této pověsti není zřejmé, zda má nějaké pravdivé jádro. První Židé jsou v Bechyni doloženi až v 17. století, po konci třicetileté války.

Další verze vzniku Židovy strouhy je téměř z oblasti sci-fi, jmenuje se prý podle kouzelníka krále Václava IV. – Žita – původní název prý zněl Žitova strouha. Kouzelník Žito byl známý svými neuvěřitelnými a často zlomyslnými kousky, podle legendy se upsal ďáblu a ten jej nakonec při­pravil o duši. Romantičtější verzi vzniku názvu potoka bychom těžko hledali. Přestože se v tomto případě pohybujeme spíše v říši bájí a pohá­dek, můžeme se pokusit alespoň teoreticky určit, zda by se údajný Žito vůbec mohl octnout v těchto končinách. Mohl zavítat do Bechyně jako doprovod svého krále? Město vlastnil za života krále Václava IV. Jindřich Lefl z Lažan, významný dvořenín na královském dvoře a králův „milec“. Lefl z Lažan získal Bechyni roku 1414, tedy pět let před královou smrtí, teoreticky jej tedy král mohl v Bechyni navštívit. O ničem podobném se pochopitelně z historie města nedochovala žádná zpráva, Lefl se navíc většinou pohyboval mimo Bechyni, často pobýval na svém hradě Krakovci u Rakovníka, díky němuž vstoupil do dějin – poskytl zde poslední útočiště Mistru Janu Husovi před jeho osudnou cestou do Kostnice. Pověst o Žitovi tedy můžeme s klidným svědomím odkázat do říše fantazie.

Zajímavý údaj se objevuje v díle historika Josefa Sakaře. Ten v pří­padě Židovy strouhy uvádí v závorce druhý název – Čudova strouha – s otazníkem. Z jakého pramene čerpal, bohužel nevíme.

Není možné, že by potok nebo jeho část původně náležel jakémusi Čudovi, a teprve později vznikla zkomolením z Čudova strouha – strouha Židova? Pokud se podíváme na historické „Čudy“, kteří se vyskytovali v blízkém okolí, zjistíme, že se toto příjmení objevilo pouze ve vsi Smilovice, která je vzdálena asi 2 km od Židovy strouhy. Příjmení Čuda je zde uváděno již na konci třicetileté války, roku 1648. Před polovinou 19. století zde byl dokonce jeden Čuda rychtářem. Pokud bychom odvozovali název vodní­ho toku od tohoto příjmení, museli bychom vycházet z toho, že dotyčný Čuda měl co do činění se strouhou někdy těsně kolem poloviny 17. století, neboť v nejstarší kartografické zmínce, v Popisu lesů bechyňského panství z roku 1691, je již uveden název Židova strouha. Toto je jedna z mož­ných verzí, bohužel neprokazatelná.

Další pravděpodobnou verzi nám nabízí lingvistické hledisko. Název bychom mohli odvodit od slovního základu „žid“ čili „ždáti“, což ve sta­ročeštině znamenalo čekat, očekávat, popřípadě dychtivě si přát. Pokud bychom předpokládali, že se potok původně jmenoval Žitova strouha, od­hlédneme-li od oné nepravděpodobné legendy o kouzelníkovi, mohl název vzniknout od slova žito, přičemž tento výraz měl původně širší význam, slovem žito se označovalo obilí vůbec. Jméno potoka tedy mohlo naznačo­vat, že protéká úrodnou oblastí. Jak je zřejmé, odhalit původ tohoto za­peklitého názvu není vůbec jednoduché. Každopádně tím ale tento kout divoké a romantické přírody nijak neztrácí na své přitažlivosti.